Uzavřete oči a nechte, aby tichý hlas tramvaje, který proudí skrz noc, unadřil vaše myšlenky. Dešťové kapky na okénko a šum oceánské vlny se prolínají jako vzpomínka na místo, které jste si dnes mohli uvédomit až v souzech. Tento záblesk klidu vás uklidňuje až do samotného jádra duše, kde už nikoho nepotřebujete najít. Nechte, aby tento pomalý, mokrý okamžik přinesl to, co jste dnes řekli sám sobě — klid, který vás nese do snu a záře.