Pozdní jitro se zde spojuje s tenkým vzdušným závojem, jenž dodává prostoru pomalost a jemnou hloubku. Drozdí zpěv ukotví rozptýlené myšlenky a postupně snižuje jejich tempo, zatímco slabé výzvy bahňáků a kulíků dodají obzoru živost bez rušení soustředění. Po zavření očí vzniká pocit bezpečného pobytu na čerstvé louce, kde není třeba nic řešit ani spěchat. Napětí v ramenou i v hlavě povoluje a pozornost se proměňuje v klidný, tvořivý stav vhodný k meditaci.